Březen 2008

jsem v 6.kole a v 2.,4.

24. března 2008 v 17:02 | kokoška |  ☻ moje prosby
pls hlasuj tady pro kokošku-když hlásnete , hlásnu i pro vás...stačí mi tu jen napsat
moc děkuju

Velikonoční bleskovka

24. března 2008 v 8:53 | kokoška |  ☻ bleskovky
  1. ahoj
  2. jak se máš?
  3. tak jak si užíváš velikonoční pondělí
  4. pls...hlásni tady pro kokošku...TADY
  5. kolikátý to byl hlas?
  6. ahoj...a užij si zbytek dne
PRO VŠECHNY...VESELÉ VELIKONOCE (HLAVNĚ PRO MÉ SB)



...podpořte mě...

15. března 2008 v 13:42 | kokoška |  ☻ moje prosby
Stačí kliknout a dostanete se na str. kde pls pro mě (pro kokošku) hlásněte...thanks...


Kapitola 5.-Padlý bojovník-část 1.

14. března 2008 v 16:51 | kokoška |  → Harry potter a relikvie smrti ←
"Hagride?"
Harry se pokoušel vysvobodit ze zbytků kovu a kůže, které ho obklopovaly. Když se pokusil vstát, jeho ruce se utápěly v bahnité vodě. Nechápal, kam se Voldemort náhle ztratil, a čekal, že se každou chvíli zjeví z temnoty. Něco teple mokrého mu crčelo z brady a z čela. Vyplazil se z rybníka a doklopýtal k velkému černému cosi na zemi, co se zdálo být Hagridem.
"Hagride? Hagride, slyšíš mě?"
Ale to velké černé cosi se ani nepohnulo.
"Kdo je tam? To je Potter? Jsi Harry Potter?"
Harry hlas toho muže nepoznával. Pak zakřičela nějaká žena. "Havarovali, Tede, havarovali v zahradě."
Harrymu se zatočila hlava.
"Hagride," opakoval hloupě a pak se mu podlomila kolena.
Dál už si uvědomil jen to, že leží na zádech na polštářích a žebra a pravou ruku jako kdyby mu cosi propalovalo. Jeho vyražený zub mu opět narostl. Jizva na jeho čele stále pulzovala.
"Hagride?"
Otevřel oči a zjistil, že leží na pohovce v jakémsi cizím, lampami osvětleném obývacím pokoji. Jeho batoh ležel na zemi o pár kroků dál, mokrý a zablácený. Harryho úzkostlivě pozoroval jakýsi světlovlasý pupkatý muž.
"Hagrid je v pořádku, synu," řekl ten muž, "právě se o něj stará má žena. Jak se cítíš? Máš ještě něco zlomeného? Uzdravil jsem ti žebra, tvůj zub a pravou ruku. Mimochodem, jsem Ted, Ted Tonks - 'Dořin otec."
Harry se posadil příliš rychle. Před očima se mu zatočila světla a udělalo se mu zle.
"Voldemort - "
"Teď buď v klidu," řekl Ted Tonks, položil mu ruku na rameno a uložil ho zpátky na polštáře. "Ta havárie byla ošklivá. Co se vlastně stalo? Stalo se něco s motorkou? Arthur Weasley se zase přecenil, on a jeho mudlovské nesmysly?"
"Ne," řekl Harry, zatímco jeho jizva pulzovala jako otevřená rána. "Smrtijedi, tucty smrtijedů - honili nás - "
"Smrtijedi?" zareagoval Ted ostře. "Co tím myslíš, Smrtijedi? Myslel jsem, že neví, že se budeš stěhovat dnes v noci, myslel jsem…"
"Věděli to," řekl Harry.
Ted TOnks se podíval vzhůru ke stropu, jako kdyby dokázal vidět skrz.
"Pak tedy víme, že naše ochranná kouzla fungují, ne? Neměli by být schopni dostat se blíže, než sto metrů jakýmkoli směrem."
Teď už Harry chápal, proč se Voldemort najednou ztratil. Bylo to v místě, kde morotka prorazila bariéru kouzel Řádu. Jen doufal, že ta kouzla budou fungovat dál. Představoval si Voldemorta, jak sto metrů nad ním kleje a hledá způsob, jak se dostat skrz štít, který si Harry představil jako velkou průhlednou bublinu.
Spustil své nohy z pohovky. Potřeboval vidět Hagrida tváří v tvář, než uvěří, že je naživu. Stěží se mu povedlo postavit se na nohy, ale když se otevřely dveře, protlačil se skrz ně Hagrid, s tváří plnou bláta a krve, drobet kulhající, ale jako zázrakem naživu.
"Harry!"
Přejít podlahu k Harrymu zvládl Hagrid dvěma kroky, nedbal přitom na to, že srazil k zemi dva stoly a jednu květinu, a pak Harryho objal s takovou silou, že mu málem opět rozmačkal jeho čerstvě zahojená žebra.
"Sakra, jak se ti povedlo dostat se z toho ven? Už jsem si myslel, že je po nás obou."
"Jo, já taky… Nemůžu tomu uvěřit…"
Harry se však najednou zarazil. Právě totiž zaregistroval ženu, která vešla do místnosti po Hagridovi.
"Vy!" zakřičel a zašmátral v kapse po hůlce. Nebyla tam.
"Tvá hůlka je tady, synu," řekl Ted a vložil ji do Harryho ruky. "Spadla přímo vedle tebe, schoval jsem ti ji. A ta žena, na kterou křičíš, je má manželka."
"Ah - omlouvám se."
Jak se k němu paní Tonksová přibližovala, podoba s její sestrou Bellatrix byla čím dál méně zřejmá. Její vlasy měly o něco světlejší hnědou barvu a její oči byly širší a laskavější. Tak jako tak, po Harryho výkřiku vypadala mírně nakvašeně.
"Co se stalo naší dceři?" zeptala se. "Hagrid říkal, že jste byli přepadeni. Kde je Nymfadora?"
"Nevím," řekl Harry." Nevíme, co se stalo ostatním."
Ona a Ted si vyměnili pohledy. Směsice strachu a viny v jejich pohledech Harryho sevřela . Jestli kdokoli z ostatních zemřel, byla to jeho chyba, všechno jen jeho chyba. Souhlasil s tím plánem, dal jim své vlasy…
"Přenášedlo," řekl, když si na něj najednou vzpomněl. "Máme se dostat zpátky do Doupěte a tam zjistíme - pak vám budeme moci dát vědět, nebo - nebo Tonksová sama, jakmile se…"
"'Dora bude v pořádku, 'Dromedo," řekl Ted. "Ví, co dělat, už se s bystrozory ocitla v pár šlamastykách. Přenášedlo je tady," řekl už k Harrymu. "Jestli ho chcete stihnout, máte na to tři minuty, pak se přenese."
"Ano, to chceme," řekl Harry. Uchopil svůj batoh, nasadil si ho na ramena. "Já - "
Podíval se na paní Tonksovou a chtěl se omluvit za ten strach, který jí nahnal a za který se cítil neskutečně zodpovědný, ale nenapadla ho žádná slova, která by nebyla plná falešných nadějí.
"Povím Tonskové - 'Doře - aby vám napsala, až… Díky, že jste nás dali do pořádku, díky za všechno, já - "
Byl rád, že odchází z místnosti, následoval Teda Tonkse skrz krátkou chodbu do ložnice. Hagrid šel za nimi shrbený, aby nenarazil do dveřních trámů.
"Tak jsme tady, synu. Tohle je přenášedlo."
Pan Tonks ukazoval na malý kartáč na vlasy se stříbrnou zadní stranou, který ležel na toaletě.
"Díky," řekl Harry a natáhl ruku, aby se prstem dotkl přenášedla. Byl připraven k přesunu.
"Momentek, řekl Hagrid a rozhlížel se kolem sebe. "Harry, kde je Hedvika?"
"Ona… schytala to…," řekl Harry.
Ta krutá pravda jej zdrtila.Styděl se za sebe, když mu do očí vhrkly slzy. Tahle sova byla jeho společnicí, jeho jediným, ale dokonalým spojením s kouzelnickým světem v dobách, kdy byl nucen vracet se k Dursleyovým.
Hagrid zvedl svou velkou ruku a s porozuměním mu poklepal na rameno.
"Nevadí," řekl nevrle, "nevadí. Měla báječnej život - "
"Hagride!" upozornil ho Ted Tonks, když viděl, že kartáč na vlasy jasně zbělal. Hagrid k němu jen tak tak stihl natáhnout svůj prst.
Se známým sevřením břicha, jako kdyby ho omotal a táhl neviditelný provaz,byl Harry vtažen do temnoty, nekontrolovaně se točil a s prstem přilepeným k přenášedlu se on a Hagrid vzdalovali dál a dál od pana Tonkse. O sekundu později dopadla harryho chodidla na pevnou zem, načež se objevil na dvorku Doupěte. Zaslech výkřiky. Poté, co mohl konečně odhodit kartáč na vlasy, se Harry postavil, mírně se houpal a viděl, jak k němu ze schodů běží paní Weasleyová a Ginny. Hagrid, který se při přistání také složil, se pomalu zvedal na nohy.
"Harry? Jsi pravý Harry? Co se stalo? Kde jsou ostatní?" křičela paní Weasleyová.
"Co tím myslíte? To ještě není nikdo další zpátky?" zalapal Harry po dechu.
Paní Weasleyová měla tak bledý obličej, že z něj byla na první pohled jasná odpověď.
"Čekali na nás Smrtijedi," pověděl jí Harry, "byli jsme obklopeni ve chvíli, kdy jsme vzlétli - věděli, že to bude dneska - nevím, co se stalo ostatním, čtyři Smrtijedi nás pronásledovali, mohli jsme jim jen zkusit utéct, a pak nás dohonil Voldemort…"
Ve svém hlase cítil snahu omluvit se, že neví, co se stalo jejím synům, ale…
"Díky bohu, že jste v pořádku," řekla a objala ho, což si - podle sebe - nezasloužil.
"Asi tady nemáte ňákou brandy, co, Molly?" zeptal se Hagrid trochu nejistě, "pro lékařský účely?"
Harry věděl, že by ji mohla přivolat kouzlem, ale když ji viděl spěchat zpět do pokrouceného domu, uvědomil si, že zřejmě chtěla skrýt svůj obličej. Obrátil se k Ginny a ta jeho touhu po informacích uspokojila.
"Ron a Tonksová tu měli být první, ale nestihli své přenášedlo, vrátilo se sem bez nich," řekla a ukazovala na zrezivělou plechovku od oleje, která ležela poblíž. "A tahle," ukázala na starou tenisku, "měla být taťkova a Fredova, ti byli druzí. Ty a Hagrid jste byli třetí a," podívala se na hodinky, "když to stihnou, dorazí Geroge a Lupin každým okamžikem."
Paní Weasleyová se mezitím vrátila s lahví brandy, podala ji Hagridovi a ten ji po otevření vypil na jeden lok.
"Mami!" křikla Ginny a ukazovala na místo, které bylo jen pár kroků stranou.
Ve tmě se objevilo modré světlo. Rostlo a zvětšovalo se, bylo čím dál jasnější, a pak se objevil i Lupin a George. Oba se točili a pak spadli na zem. Harry ihned věděl, že se něco stalo: Lupin podpíral George, který byl v bezvědomí a obličej měl pokrytý krví.
Harry vyběhl a chytil Georgeovy nohy. Spolu s Lupinem ho odnesli do domu, skrz kuchyň do obývacího pokoje, kde ho položili na pohovku. Za Georgovou hlavou svítila lampa, Ginny těžce oddychovala a Harrymu se udělalo zle od žaludku: Jedno z Georgeových uší chybělo. Bok jeho hlavy a krku byl pokryt vlhkou, jasně rudou krví.
Najednou chytil Lupin Harryho za rameno a odtáhl ho bezcitně zpět do kuchyně. Tam se Hagrid pokoušel dostat zadními dveřmi do domu.
"Hej!" zařičel Hagrid, "Nech ho bejt! Nech Harryho bejt!"
Lupin ho ale ignoroval.
"Jaká nestvůra stála v rohu v mém kabinetu tehdy, když do něj Harry Potter poprvé dorazil?" řekl a přitom Harrym mírně zatřásl. "Odpověz!"
"D-děsovec… nebyl to děsovec?"
Lupin Harryho pustil a opřel se o kredenc.
"Co to mělo bejt?" křičel Hagrid.
"Promiň, Harry, ale musel jsem si prověřit, že jsi to opravdu ty," pronesl stručně Lupin. "Někdo náš plán vyzradil. Voldemort věděl, že tě budeme stěhovat právě dnes v noci a jediní lidé, kteří mu to mohli říct, byli ti, co se na tom plánu přímo podíleli. Taky jsi mohl být podvodník."
"Tak proč nekontrolujete i mě?" zahudral Hagrid.
"Protože jsi napůl obr." řekl Lupin a podíval se na Hagrida. "A mnoholičný lektvar správně funguje jen na lidi."
"Přece by Voldemortovi nikdo z Řádu neřekl, že se budu stěhovat dneska v noci," řekl Harry. Už jen ta myšlenka pro něj byla děsivá, nechtěl věřit, že by to vyzradil někdo z nich. "Voldemort ke mně dorazil až na konci, na začátku nevěděl, že já jsem skutečný Harry. Kdyby o tom plánu věděl dopředu, věděl by i to, že já letím s Hagridem."
"Voldemort tě dostihl?" řekl prudce Lupin. "Co se stalo? Jak se ti povedlo utéct?"
Harry mu vysvětlil, jak Smrtijedi, kteří je pronásledovali, poznali, že právě on je pravý Harry, jak je najednou přestali stíhat, jak zavolali Voldemorta, který se objevil právě ve chvíli, kdy se Harry a Hagrid dostali do bezpečné zóny u Tonksových.
"Oni tě poznali? Ale jak…? Cos udělal?"
"Já…" Harry se snažil rozpomenout. Celá cesta mu teď připadala jako mlhavá směs paniky a zmatku. "Viděl jsem Stana Silničku… Toho průvodčího ze Záchranného autobusu, vzpomínáte si? Pokusil jsem se ho odzbrojit, než abych ho… - no, určitě neví, co dělá, musel být pod vlivem kletby Imperius!"
Lupin jen vyděšeně zíral.
"Harry, odzbrojování nemá smysl! Tihle lidé se tě snaží zajmout a zabít! Pokud nechceš zabíjet, tak je alespoň omračuj!"
"Byli jsme stovky metrů nad zemí! Stan nebyl sám sebou, kdybych ho omráčil, spadl by a zemřel by, výsledek by byl stejný, jako kdybych použil kletbu Avada Kedavra! Kouzlo Expelliarmus mě zachránilo před dvěma lety i před Voldemortem," dodal Harry vzpurně. Lupin mu připomínal dotrajícího Zachariáše Smithe, který se Harrymu jen vysmíval, když se pokoušel Brumbálovu armádu naučit odzbrojovací kouzlo.
"Ano, Harry," řekl Lupin. Bylo vidět, že se musí hodně přemáhat. "A hodně Smrtijedů to všechno vidělo. Promiň, ale ve chvíli, kdy ti hrozila smrt, to byl velmi neobvyklý tah. A když jsi to zopakoval dnes v noci před Smrtijedy, kteří o tom prvním pokusu slyšeli, nebo jej viděli, byla to téměř jistá sebevražda!"
"Takže si myslíte, že jsem měl Stana Silničku zabít?" rozčílil se Harry.
"Samozřejmě, že ne," řekl Lupin, "ale Smrtijedi - možná všichni lidé - očekávali, že vrátíš úder! Expelliarmus je velmi účinné kouzlo, Harry, ale Smrtijedi zřejmě ví, že ho v takových případech používáš a já tě prosím, aby sis na to dával pozor a nedělal to."
Harrymu přišlo, že z něj Lupin dělá hlupáka. Pořád v sobě dusil zrnko vzdoru.
"Nebudu odstřelovat lidi z cesty jen proto, že tam jsou," řekl Harry. "To je práce pro Voldemorta."
Lupin dál neodporoval. Hagridovi se konečně povedlo protáhnout skrz dveře, dobelhal se ke křeslu a sedl si. Křeslo se pod ním ale podlomilo. Harry ignoroval jeho kletby a omluvy a obrátil se opět na Lupina.
"Bude George v pořádku?"
Jakmile tu otázku vyslovil, zdálo se, že z Lupina spadl všechen stres.
"Myslím, že ano, ale to ucho, které mu setla kletba, mu nikdo nevrátí."
Zvenku se začal ozývat jakýsi hluk. Lupin se přesunul k zadním dveřím. Harry přeskočil přes Hagridovy nohy a vyběhl na dvorek.
Objevily se tam dvě postavy. Když se k nim Harry přiblížil, uvědomil si, že je to Hermiona, která se vracela do své podoby, a Kingsley, oba svírající ramínko na šaty. Hermiona vyběhla do Harryho náručí, ale Kingsley, když je viděl, neprojevil ani špetku radosti. Přes Hermionino rameno viděl Harry, jak Kingsley napřahuje hůlku na Lupinovu hruď.
"Jaká byla poslední slova Albuse Brumbála, když s oběma z nás mluvil?"
" 'Harry je naše jediná naděje. Věřte mu.' " odpověděl klidně Lupin.
Kingsley namířil svou hůlku na Harryho, ale Lupin zasáhl, "Je to on. Už jsem si ho prověřil!"
"Dobře, dobře!" řekl Kingsley a schoval svou hůlku do hábitu. "Ale někdo nás zradil. Věděli to, věděli, že to plánujeme na dnešní noc!"
"Vypadá to tak," odpověděl Lupin, "ale zřejmě nevěděli, že tam Harry bude sedmkrát."
"To je slabá útěcha," zabručel Kingsley. "Kdo další je zpátky?"
"Jen Harry, Hagrid, George a já."
Hermiona si zakryla ústa a částečně tím zakryla své rozčarování.
"Co se stalo vám?" zeptal se Lupin Kingsleyho.
"Pět nás pronásledovalo, dva jsme zranili a jednoho málem zabili," vysypal ze sebe Kingsley, "a taky jsme viděli Ty-víš-koho, připojil se k ostatním někdy v půlce, ale rychle zase zmizel. Remusi, on dokáže - "
"Létat," doplnil ho Harry. "Taky jsem ho viděl, šel po mně a Hagridovi."
"Takže to byl ten důvod, proč zmizel. Letěl pronásledovat vás!" řekl Kingsley, "Nechápal jsem, proč se ztratil. Ale co ho přimělo změnit cíl?"
"Harry byl na Stana Silničku moc mírný," odpověděl Lupin.
"Na Stana?" opakovala hermiona. "Myslela jsem si, že je v Azkabanu?"
Kingsley se nevesele zasmál.
"Hermiono, ministerstvu se pravděpodobně povedlo ututlat hromadný útěk. Když jsem vyslal kletbu na Traverse, spadla mu jeho kápě. I on měl být za mřížemi. Ale co se stalo tobě, Remusi? A kde je George?"
"Přišel o ucho," řekl Lupin.
"Přišel o…?" opakovala Hermiona vysokým hláskem.
"Je to Snapova práce," vysvětlil Lupin.
"Snapova?" zakřičel Harry. "Neřekl jste…"
"Během letu mu spadla kápě. A Sectumsempra byla vždycky jeho specialita. Přál bych si, abych mohl říct 'Náležitě jsem mu to oplatil,' ale nemohl jsem dělat nic jiného, než George přidržovat na koštěti. Jak ho trefil, ztrácel moc krve."
TOHLE BYL JEN ZAČÁTEK KNÍŽKY...VÍCE SI MŮŽETE PŘEČÍST tady
ODKUD POCHÁZÍ VŠECHNY KAPITOLY,KTERÉ JEM ZDE ZVEŘEJNILA

Diplom od MARS96

14. března 2008 v 16:19 | kokoška |  ☻ Moje Diplomy




New design od Emo girl

4. března 2008 v 9:43 | kokoška |  ☻ moje kecy
náhled:

Bleskovka č.8 - KONEC

1. března 2008 v 15:21 | b.VT kokoška |  ☻ bleskovky
A je tady další bleskovka...už 9. -jako vždy dostávají diplom všichni dokud nenapíšu KONEC
1.) přezdívka
2.) vyber:
Maggie/Líza
Homer/Vočko
Marge/Maude Flandersová
Flanders/Burns
3.) Prosím hlasuj pro mě TADY(jsem tam jako kokoška)
4.) Kolikátej to byl hlas?
5.) Jak často se díváte na simpsonovi???
6.) Dokážete tady napsat apuovo celé jméno?(jestli ne...jukněte se na tomto blogu a určo ho najdete)
7.) Diplom...až bude...dám vám vědět...